Úprava chodníků na zahradě (chodníky ze štěrku, betonu, kamínků, šlapáky do trávy)

Chodníčky a cestičky na zahradách nám usnadňují pohyb a také šetří naše trávníky nebo skalky. Pokud toužíte po skutečně dokonalé zahradě, nemusí být na škodu ani rada zkušeného zahradního architekta, ale při troše kreativity a šikovnosti byste to měli zvládnout i sami.

Důležité je správné rozvržení chodníků, použití kvalitních materiálů a vaše chuť experimentovat.

Vytvořte si vlastní mravenčí cestičky

Ještě před samotnou realizací cestiček na vašem pozemku je důležité je správně naplánování. Estetika je důležitá, ale nezapomeňte ani na praktickou stránku věci. Chodníky si nejlépe navrhnete tak, že budete sledovat cestičky, které jste si na zahradě už vyšlapali. V tomto jsme stejní jako mravenci. Chodníky si vytváříme přesně na těch místech, která spojují nejdůležitější body na našem pozemku, tedy ty, které nejčastěji navštěvujeme.

Trochu jiné je to tehdy, když jste si dům právě postavili nebo koupili. V tomto případě se zakládáním chodníků počkejte. Nejdříve si vytvořte svoje „mravenčí“ cestičky a do práce se pusťte až potom. Věřte, pokud je postavíte na místech, po kterých nemáte proč chodit, například na základě návrhu architekta, budete i tak běhat všude kolem.

Technický návrh chodníků

Cestičky jsou vyšlapané a teď je čas naplánovat technické podrobnosti. Rozhodující je šířka chodníků. Na místech, kde se potřebujete přesouvat například se sekačkou nebo kolečkem, budete potřebovat minimálně 80 cm široký půdorys. Pokud nemáte míru v oku, tak si představte svoje dveře. Šířka těch klasických je přesně 80 cm.

Chodníky, které mají sloužit jen na rychlé přeběhnutí od skalky k políčku se zeleninou nebo od bazénu k zahradní sprše, mohou být klidně užší. Nikdy však ne méně než 40 cm. To už byste si místo nich mohli pozemek popropojit klidně kladinou. Nejlepšího efektu, co se estetiky týká, dosáhnete, když zkombinujete širší a užší cestičky.

Promyslete si i výšku chodníků. Mohou být nadúrovňové nebo podúrovňové. V prvním případě budou o něco vyšší než okolní terén. Proto nezapomeňte ani na naplánování schůdků nebo plošiny, která je o něco lepším řešením, a to hlavně tehdy, když chcete po chodnících jezdit s kolečkem, sekačkou nebo jinými zahradními pomocníky. Podúrovňové chodníčky budou ve stejné výšce jako zbytek terénu.

Kdy se pustit do zakládání chodníků a cestiček

V zimě byste se do těchto prací asi nepouštěli, ale stejně nevhodným obdobím je i časné jaro nebo pozdní podzim. V době, kdy začnete s pracemi, by měla být půda rozmrzlá a dostatečně proschlá, avšak ne vysušená na kámen. Střed léta tedy také není zcela ideální dobou. Nejlepším obdobím je květen až červen nebo srpen až září. Stavební práce si naplánujte na dny, kdy nehrozí srážky.

Zpevněné chodníky z trvanlivých materiálů

Určitě poznáte pohádku o třech prasátkách. Třetí, které si se stavbou cihlového domu dalo nejvíc práce, dopadlo nejlépe. Tento princip platí i u chodníků na zahradě. Dlažba, cihly, betonové tvárnice, chodníky z těchto materiálů vydrží roky, nebudete je muset průběžne upravovat a bojovat s prorůstáním plevele. Jejich zakládání je však náročnější po finanční i časové stránce.

Základem je příprava podkladu. Dlažbu nemůžete jen tak položit na trávník. Chodník musíte co nejpřesněji zaměřit a následně vykopat zeminu minimálně do hloubky 50 cm po celé jeho budoucí ploše. Konkrétní hloubka rýhy závisí na typu použitého materiálu a podkladu, na kterém bude chodník stát. Zemi je potřebné zhutnit a na ni nanést několik samostatných vrstev štěrku různé frakce (od nejhrubšího po nejjemnější). Před položením dlažby vás čeká ještě osazení a zabetonování obrubníků a důkladné urovnání posledních podkladových vrstev z nejjemnějšího štěrku, popřípadě písku. Tyto chodníky mohou být podúrovňové i nadúrovňové. Všechno záleží na výšce obrubníků.

Stejně odolné jsou také vybetonované cestičky. Při jejich zakládání se používá bednění z desek nebo budoucích obrubníků. Teplo, mráz, sníh, vlhko, to jsou vnější vlivy, které tomuto materiálu neprospívají, proto se může po několika letech začít drolit. U zpevněných chodníků byste neměli zapomenout ani na odvodňovací kanál – rýhu, která povede podél celé jejich délky. Při silnějších deštích a na jaře, kdy voda teče z každého rohu, by byly chodníky mokré, protože pevné materiály vodu nevsakují.

Štěrkové, pískové, kamenné a jiné podúrovňové chodníky

Jednou z lehčích a levnějších alternativ jsou cestičky vytvořené nánosy štěrku, písku, drcené kůry a jiných „sypkých“ materiálů. Jejich největší výhodou je dobré odvádění vody, která přirozeně vsákne do půdy. Potom, když si vyznačíte konkrétní trasy, na nich také vykopete rýhu. Čím hlubší rýha a víc vrstev vytvořených z různě hrubých násypových materiálů, tím odolnější chodník. Následující postupy jsou jakýmsi základním návodem. Materiály a jednotlivé kroky však můžete kombinovat a přizpůsobit svým potřebám.

Dřevěné nadúrovňové chodníky

Zpevněné dřevěné chodníky také nejsou nejlevnější a ani nejjednodušší v rámci práce a času, ale ten výsledek... ten stojí za to! Podobně jako v předešlém případě musíte nejdříve vykopat rýhu hlubokou cca 30 cm, na jejích stranách vybetonovat několik míst, která budou sloužit jako pevný podklad pod stojky dřevěné konstrukce, na kterou připevníte samotný chodník.

Dřevěná konstrukce sestává z několika hranolů, propojených tenčími deskami. Můžete si ji představit jako hrubší žebřík položený na zemi. Dřevěné chodníky by měly být zásadně nadúrovňové. Tím, že je míerně zvednete, zabráníte přímému kontaktu se zemí a vlhkostí, čímž jim prodloužíte životnost.

Výběr vhodného dřeva do exteriéru

Dřevo z pohledu životnosti dělíme do pěti kategorií, které se nazývají třídy trvanlivosti. V exteriéru byste měli používat nejodolnější druhy z první a druhé třídy, což neplatí jen v případě chodníků, ale také u plotů, teras či zábradlí.

Na výběr máte také exotické dřeviny, které životností mnohokrát převyšují ty naše. Za ty nejodolnější se považuje dřevo cumaru z brazilskeho teaku, ipe wood, které má životnost více než 40 let, a dřevo s krkolomným názvem „massaranduba“, ze stromu Manilkara bidentata. Potom tu máme i africké dřeviny jako strom Intsia bijuga (dřevo se nazývá merbau), Pterocarpus soyauxii (padauk) nebo asijský teak.

Šlapákové chodníčky

Takzvané šlapákové chodníčky jsou velmi estetickým, levným a rychlým řešením. Do země pouze zapustíte jednotlivé kusy materiálu, mezi kterými bude růst tráva nebo jiná vegetace. Pro tento účel můžete použít nařezanou kulatinu, betonovou dlažbu nebo tvárnice, pálené cihly nebo velké kulaté kameny. Když použijete opravdu těžké betonové kvádry, nemusíte je ani zakopávat, ale pouze položit přímo na trávu či zem, čímž vytvoříte nadúrovňový šlapákový chodník. Fantazii se meze nekladou, takže když se rozhodnete využít jiný materiál, nic vám v tom nebrání.

Nevýhodou těchto chodníků je poměrně náročná údržba. Trávu mezi šlapáky musíte stříhat ručně. Se sekačkou by to bylo minimálně náročné. Šlapákové chodníky můžete zčásti zpevnit, čímž si ušetříte práci, a to štěrkovou, kamínkovou či pískovou výplní mezi jednotlivými šlapáky. V tomto případě však budete muset opět vyhloubit celý půdorys chodníku.

Údržbu si do iisté míry usnadníte také vysazením půdopokryvných, nízko rostoucích nebo plazivých rostlin nebo trav. Vhodnými druhy jsou bertrám římsky, plamenka šídlovitá, mydlice bazalkovitá, mateřídouška, Delosperma congestum, rožec plstnaný, zběhovec, úrazník šídlovitý, kostřava šedá, bradník japonský, skalník Dammerův, šrucha zeleninová, břečťan popínavý, zimozeleň menší, tlustonitník klasnatý, rozchodník skalní, medvědice lékařská, kopytník evropský, vrbina penízková, šťavel.

„Rychlý“ EKO chodník ze starých desek

Na vytvoření chodníků můžete použít také staré desky nebo laťky z palet. Tyto cestičky vydrží jen několik roků, mohou postupně klesat nebo se deformovat směrem do stran a nevydrží větší zátěž, například při používání naplněného kolečka, ale na druhé straně jde o velmi ekologické, levné a rychlé řešení.

1. Cestu, kterou bude chodník vést, zbavte rostlinného porostu a hlínu urovnejte co nejvíc to půjde. Pomozte si například deskou.
2. Připravte si stejně dlouhé latě.
3. Ještě před tím, než z nich začnete skládat chodník, vyvrtejte na každé straně díru.
4. Deskami vyložte celou „trasu“ chodníku a do děr zatlučte silné hřebíky s délkou minimálně 20 cm. Tye desky udrží do doby, než se přirozeně nezatlačí do země a nebudou na místě držet i samé.

Podobných kreativních, alternativních a ekologických nápadů dnes najdete na internetu stovky. Při tvorbě vašich chodníků se proto nemusíte držet žádných fixních postupů. Prostě experimentujte dosyta. Pokud by něco nevyšlo, nic strašného se neděje.

Autor článku

---

---

Publikováno dne: 19.10.2020
Posledná aktualizácia: