Parozábrana na strop, pod sádrokartón i plech – Návod od A do Z

Zabydlení podkroví, ať už dodatečné, nebo při realizaci novostavby, vyžaduje důkladné zateplení střechy. Při tomto procesu je důležitý každý detail a jedním z těch často opomíjených je správné použití tzv. parozábrany.

Co to vlastně je, jaké jsou její funkce a vlastnosti? V našem článku se dozvíte i praktické informace o montáži parozábrany. Prozradíme vám i to, jakým chybám je třeba se vyvarovat. Čtěte dál.

Co je parozábrana a proč je důležitá

V interiéru průměrné domácnosti se vytvoří denně odhadem 12 litrů vodní páry. Vzniká při vaření, sušení prádla, produkují ji rostliny i lidé. Přirozeně vlhký vzduch je možná dobrý pro naše zdraví, ale rozhodně ne pro stavební konstrukce.

Vlivem rozdílu teplot a tlaků mezi interiérem a exteriérem nastává tzv. difuze vodní páry a ta stoupá vzhůru a proniká přes střechu do izolace. Dalším jevem, který doslova vytahuje vzduch a tím i vodní páru, je tzv. konvekce – ta je způsobená termickým prouděním nebo podtlakem, ve většině případů způsobeným prouděním větru.

Těmito způsoby se vodní pára dostane do izolace, kde je teplota nižší a pára kondenzuje. Izolace se zvlhčuje a ztrácí svoje izolační schopnosti – zkuste si např. představit, že byste si na podzim nebo v zimě oblékli mokrý svetr. Příliš by vás neizoloval, a tedy nechránil před zimou. Pro tepelnou izolaci je tedy maximální dovolená kondenzace na úrovni 500 g vodní páry na m² za rok. Tento jev pomůže zastavit právě parotěsná fólie, nazývaná také parozábrana.

Funkce parozábrany:

Parozábrana však není obyčejná plastová nebo hliníková stavební fólie. Je vyhotovená ze speciálních materiálů, zaručujících nepropustnost, ale i pružnost a dlouhodobou tepelnou i mechanickou odolnost. Jednou z častějších chyb u konstrukcí podkroví je právě šetření na materiálech a nahrazování parotěsné fólie nějakou stavební fólií s úplně jiným určením. 

Vlastnosti parotěsných fólií

Nejdůležitějším kritériem při posuzování vlastností parotěsné fólie je tzv. faktor difuzního odporu, označený písmenem řecké abecedy μ (čtěte jako „mí“). Jeho hodnota vyjadřuje násobek odolnosti materiálu parozábrany proti odolnosti vzduchu se stejnou teplotou. Například, když pro parotěsnou fólii platí, že její μ = 100 000, potom má 100 000krát větší odpor vůči difuzi vodní páry než vzduch. Častěji se však setkáte s odvozenou veličinou, nazvanou ekvivalentní difuzní tlouštka. Ta bere do úvahy i tlouštku použité parotěsné fólie a je násobkem této tlouštky a faktorem difuzního odporu μ. Označuje se písmenem S_d a udává se v metrech. Její hodnota doslova vyjadřuje, že fólie má stejnou difuzní schopnost, jakou má vrstva vzduchu s tlouštkou S_d.

Parotěsné fólie můžeme rozdělit do čtyř skupin:

Některé parotěsné fólie mají také už vzpomínanou reflexní schopnost, tj. odrážejí teplo, které by jinak z interiéru uniklo skrz střechu a vracejí ho zpět do interiéru. Na to je však nutné splnit dvě podmínky – fólie musí být otočená reflexní stranou do interiéru a zároveň musí být vytvořená uzavřená vzduchová mezera mezi touto reflexní vrstvou a podhledem – např. sádrokartonem. Tlouštka mezery by měla být cca 4 – 6 cm. Pokud by tato mezera chyběla, teplo by se neodráželo.

Montáž parozábrany

Určitě nejlepší radou v tomto případě je svěřit montáž parozábrany odborníkům. Při trošce snahy a s důkladnou přípravou to však můžete zvládnout i sami. Zlatou radou v případě svépomocné montáže je, že byste se za každých okolností měli řídit pokyny výrobce příslušné fólie a používat pouze doplňkový materiál jím doporučený. Výrobci totiž mají k dispozici odborníky, kteří danou fólii nejen navrhli, ale také aplikační techniky, kteří ji testovali použitím v ostrých podmínkách.

Parozábrana se montuje na tepelnou izolaci z pohledu z interiéru. Může se umístit také mezi dvě vrstvy tepelné izolace, ale je nutné dodržet poměr tlouštek izolace nad a pod parozábranou. Toto umístění však není vhodné pro interiéry s větším výskytem vodní páry (koupelny, prádelny).

Při ukládání a utěsňování fólie se řiďte základním pravidlem, že parozábrana musí vytvořit vzduchotěsnou bariéru, přes kterou vodní pára nepronikne. Pásy fólie se vyrábějú obvykle v šířce 1,5 m a je možné je ukládat v horizontálním či vertikálním směru. Měly by se překrývat aspoň na šířce 10 cm, abyste měli jistotu, že jsou dostatečně utěsněné. Lepí se k sobě speciálními lepicími páskami nebo tmely, které doporučuje výrobce pro konkrétní druh fólie. Pracujte s nimi jen při teplotách vyšších než 5 °C, aby se vytvořil dokonale těsný spoj a nikdy nepoužívejte obyčejný akrylátový tmel, případně jiné univerzální tmely.

Některé parotěsné fólie mají lepicí pásku na sobě přilepenou už z výroby nebo mají ze strany izolace speciální vrstvu, která při kontaktu s krokvemi působí jako suchý zip a přichytí se na ně, což značně zjednodušuje její montáž. Ke krokvím můžete fólii přichytit pomocí sponkovačky, případně použít distanční podložky, které se do krokví kotví samořeznými šrouby a na konci mají kontaktní plochu opatřenou oboustrannou samolepicí páskou. Mezi krokvemi a fólií nechají dostatečnou mezeru na hrubou vrstvu izolace.

Ke stavebním konstrukcím – tj. ke stěnám a podlaze se fólie připevňuje pomocí lepicího tmelu, přičemž je také nutné nechat u stěny nebo podlahy přesah do šířky asi 10 cm. Parotěsná fólie se nesmí dotýkat pojistné hydroizolace – musí mezi nimi být vrstva tepelné izolace, jinak vznikne tepelný most a na daném místě bude kondenzovat vodní pára. Tato chyba se opakuje zejména při spojování fólie s okenním rámem. 

Pokud používáte reflexní parotěsnou fólii, která odráží teplo, nepřipevňujte podhled těsně pod ni, ale nechte mezi nimi dostatečnou vzduchovou mezeru (obvykle už uvedených 4–6 cm). Mezeru je vhodné nechat i u fólií bez reflexního účinku, kdy se vytvoří prostor na kabeláž elektroinstalace nebo jiné rozvody. Je to rozhodně lepší než vést elektroinstalaci pod parozábranou, protože potom ji budete muset na více místech porušit, abyste kabeláž vyvedli ven k zásuvce, vypínači nebo ke svítidlu.

Příslušná místa, na kterých se fólie kotví na krokve sponkami, je nutné dodatečně utěsnit lepicí páskou, kterou přelepujete pásy fólie mezi sebou. Stejným způsobem je nutné utěsnit místa, na kterých jste fólii porušili samořeznými šrouby pro přichycení profiův určených na montáž sádrokartonu. Dost často parozábranou procházejí i rozvody el. energie, počítačových sítí nebo potrubí. I tyto musíte utěsnit, a to buď vhodnými gumovými průchodkami, které dodávají někteří výrobci, případně kombinací vlastnoručně vystřihnuté a vytvarované záplaty z kusu fólie, kterou dotěsníte páskou na lepení fólie, nebo jen páskou samotnou. Dbejte na doporučení výrobce.

Nejčastější chyby v montáži parozábrany

Je vhodné vybrat si a namontovat parozábranu svépomocně?

V první řadě, pokud máte k dispozici projektovou dokumentaci k domu, která počítala se zabydlením a zateplením podkroví, budou v ní pravděpodobně  uvedené parametry vhodné tepelné izolace a parozábrany.

Pokud dokumentaci nemáte, je vhodné tyto záležitosti konzultovat buď se stavebním projektantem, nebo s odborníky, které mají k dispozici výrobci parotěsných fólií. Ti vám navrhnou řešení zateplení podkroví ušité na míru a pomohou vám také s výběrem doplňkových materiálů tak, aby všechny komponenty střešního systému byly mezi sebou vzájemně kompatibilní.

Na svépomocnou montáž byste si měli troufat, jen pokud máte už nějaké předcházející zkušenosti s řemeslnými pracemi a máte cit pro detaily. Kvalitní montáž parozábrany, při které musíte důkladně utěsnit každý spoj, je totiž zejména o drobných detailech.

---

---

Publikováno dne: 02.02.2019
Posledná aktualizácia: