Tepelná čerpadla na vytápění domu – cena, princip, diskuze

Tepelná čerpadla se stala jakousi mantrou ekologického vytápění domů. Abyste však věděli, zda se vám skutečně investice do nich vyplatí, měli byste vědět, jak fungují, jaké druhy čerpadel jsou dostupné a jaké jsou jejich nevýhody.

Věděli jste např., že „účinnost“ tepelného čerpadla je až několik set procent? To, že první tepelné čerpadlo s uzavřeným okruhem zkonstruoval Slovák Aurel Stodola v roce 1928, nebo skutečnost, že vytápí ženevskou radnici až dodnes? A že tepelná čerpadla umí kromě vytápění také chladit?

Jak funguje tepelné čerpadlo

Tepelné čerpadlo není kotel

Mnoho lidí hledí na tepelné čerpadlo jako na vytápěcí zařízení, podobné plynovému kotli. Tento pohled ale není správný, protože princip fungování je úplně odlišný. Tepelné čerpadlo totiž energii nemění (z plynu nebo elektřiny na teplo) ale pouze ji přesouvá z bodu A do bodu B.

V přírodě je běžné, že teplo z teplejších předmětů se přesouvá do chladnějších (tzv. tepelná výměna), případně se uvolňuje sáláním do okolního vzduchu. Tento proces probíhá tím rychleji, čím je rozdíl teploty větší – představte si např. situaci, když horkou polévku položíte v zimě na okno, aby se zchladila. Jak bude chladnout, rychlost přenosu tepla se bude zpomaľovat, a když se teploty vyrovnají, tepelná výměna se úplně zastaví.

Bylo by ale možné polévku ohřát získáním tepla ze studeného vzduchu? Právě tento proces je doménou tepelných čerpadel. Pracují totiž tak, že okolnímu vzduchu (nebo jinému médiu) odeberou teplo a přesunou ho na žádané místo (v naší situaci do polévky, ve skutečné praxi do interiéru rodinného domu nebo budovy). Vzduch, kterému teplo odebereme, se tím pádem ještě víc ochladí a nezáleží na tom, jakou měl dosud teplotu.

Příkladem je klimatizace a lednička

S tepelným čerpadlem se setkáváme denně a možná jste to dosud ani netušili. Každý z nás ho má doma, konkrétně v kuchyni. Ano, mám na mysli ledničku. Ta totiž není ničím jiným než tepelným čerpadlem, které přesouvá teplo z uzavřeného prostoru, kde jsou uskladněné potraviny, do prostoru vnějšího.

Dalším příkladem je klimatizace. Ty jsou už dnes všude, pokud ji nemáte nainstalovanou doma, v práci ani v autě, určitě s ní do kontaktu přijdete jakmile vás v červenci nebo v srpnu ovane příjemně studený vzduch za dveřmi vašeho oblíbeného supermarketu. Klimatizace není nic jiného než tepelné čerpadlo vzduch–vzduch. Vnější jednotka klimatizace se vzhledem neliší od vnější jednotky tepelného čerpadla vzduch–voda.

Princip tepelného čerpadla

Jak je to všechno tedy možné? Jak umíme „oklamat“ přírodu a přesouvat teplo odkud chceme a kam chceme? Tajemstvím jsou zákony termodynamiky. Ty pracují nejen s teplotou teplonosného média v systému tepelného čerpadla, ale také s jeho tlakem a s teplotami jeho varu (vypařování) a kondenzace. Když se kapalina vypařuje, odebírá okolnímu prostředí teplo. Určitě jste si všimli, že když vyjdete ze sprchy, tak je vám zima, pokud jste mokří. Mohou za to právě kapky vody na vaší pokožce, které se pomalu odpařují a využívají k tomu vaše tělesné teplo.

Tak funguje například už vzpomínaná lednička nebo klimatizace–kompresor žene chladicí médium přes kondenzátor (zvlněná trubička s mřížkou na vnější zadní straně ledničky), na jejímž konci je úzká trubička (kapilára), která ústí do výparníku s velkým objemem. V kondenzátoru se zvyšuje tlak a chladicí médium se zahřívá, kondenzátor přes mřížku odevzdává teplo do okolí ledničky. Na konci kapiláry, která ústí do velkého výparníku dochází k prudkému poklesu tlaku, díky němuž rapidně klesne bod varu a médium se začne vypařovat, čímž odebírá teplo výparníku – ten se tím způsobem ochlazuje a ochlazuje i vnitřní prostor ledničky. Médium dál putuje znovu do kondenzátoru a celý proces se opakuje.

Princip tepelného čerpadla je stejný, pouze kondenzátor (tj. „teplá“ strana) ústí do vodního tepelného výměníku, který je přímo napojený na vytápěcí systém. Na „studené“ straně, kde se teplo odebírá, může být tepelný kolektor nebo vnější jednotka (podle typu čerpadla).

Typy tepelných čerpadel

V základě je možné rozdělit tepelná čerpadla podle prostředí, ve kterém pracují. Prvním v názvu je vždy prostředí, ze kterého se teplo získavá, a druhé je prostředí, kam se teplo odevzdává. Existují i speciální tepelná čerpadla na jiný než elektrický pohon (plynová, solární, absorpční). Ta se však na vytápění rodinných domov, resp. v našich klimatických podmínkách nevyužívají, proto se jim nebudeme věnovat.

Tepelné čerpadlo vzduch–vzduch

Je to v podstatě každá klimatizace – mnohé z nich totiž dokážou pracovat obráceně a vnitřní prostor ohřívat. Klimatizace se většinou skládá z vnější jednotky, která vyzařuje teplo do okolí, resp. ho získavá z okolí, a z vnitřní, která vykonává opačnou činnost v interiéru. Jedna vnější jednotka dokáže obsloužit i více vnitřních. Klimatizace se používá především na chlazení v létě a v zimních obdobích na přitápění.

Tepelné čerpadlo vzduch–vzduch si však získavá pomalu, ale jistě oblibu i při stavbě nízkoenergetických domů. V tom případě mohou být součástí jednotek tzv. řízeného větrání, které umožňují často také rekuperaci tepla (tj. zpětné získavání tepla z odsávaného vzduchu). Tento systém však vyžaduje instalaci rozměrných potrubních systémů na vedení vzduchu, proto se uplatňuje jen v novostavbách.

Princip klimatizací jim neumožňuje poskytnout rovnoměrné vytápění obzvlášť pro domy s více místnostmi tak, jako klasický teplovodní systém a nedosahují ani takovou účinnost jako např. systémy vzduch–voda. Někteří odborníci proto neradi vidí, když se označují běžné klimatizace pojmem „tepelné čerpadlo“.

Tepelné čerpadlo vzduch–voda

Toto tepelné čerpadlo získavá teplo ze vzduchu kolem domu a odevzdává ho přes tepelný výměník teplovodnímu systému vytápění. Je nejméně finančně nákladné a nejméně náročné na instalaci, nakolik kromě tepelného výměníku obsahuje jen vnější jednotku, která vypadá jako vnější jednotka klimatizace. Kromě nízké účinnosti (stále je však vyšší než při vytápění plynem) je u tohoto řešení jeho velkou nevýhodou i kolísající vnější teplota, na které je účinnost přímo závislá. To může být problém při tuhých zimách.

Další nevýhodou je mírná hlučnost vnější jednotky, takže byste ji neměli instalovat pod okna ložnic. Nižší účinnost v zimě se dá řešit tzv. bivalentním vytápěním, kdy je použitý na přihřívání vytápěné vody sekundární zdroj tepla – tím může být např. plynový nebo elektrický kotel.

Tepelné čerpadlo voda–voda

Voda je zdroj tepla s nejvyšším tepelným potenciálem. Musí být však dostupná v dostatečném množství a dobré kvalitě – neměla by obsahovat nečistoty. Tepelné čerpadlo voda–voda dokáže dodávat teplo i v obdobích extrémní zimy, v případě, že vodu čerpáte z podzemní studny.

Vodu totiž můžete čerpat ze dvou zdrojů:

»» Velká vodní plocha – jezera a rybníky jsou velmi vydatným zdrojem vody. Problémem ale je jejich vyšší teplotní závislost na okolní teplotě – v zimě se ochlazují a zamrzají, v létě se zase ohřívají od slunečního záření. Navíc ne každý je lord, gróf nebo oligarcha, aby měl za svým domem (sídlem) soukromný rybník. A ne, zahradní jezírko pro tepelné čerpadlo skutečně nestačí.

»» Podzemní studna – voda z podzemní studny nezamrzá. Na provoz tepelného čerpadla však potřebujete studny dvě – jednu čerpací, ze které se bude voda čerpat, a druhou vsakovací, do které se bude ochlazená voda, které bylo odebrané teplo, odvádět. Tyto by měly být umístěné za sebou podle směru proudění vody. Pro tepelný výkon 10 kW je nutná vydatnost čerpací studny 50–100 l za minutu. Pokud jedna studna nestačí, je možné udělat i více vrtů, s tím však stoupá i cena.

Navíc parametry vody se časem mohou měnit, takže je nutné je průběžně sledovat. Z důvodu ochrany vodního okruhu před nečistotami se do něj zařazují filtry, v případě vody velmi špatné kvality se obvykle před tepelné čerpadlo předřadí další tepelný výměník, který ochrání jeho okruh. Ten však způsobuje tepelné ztráty a tím snižuje účinnost systému. Klade také zvýšené nároky na výkon čerpadel čerpajících vodu ze studny. Ze složitosti systému vyplývají také vyšší nároky na údržbu než u čerpadel vzduch–voda a zem–voda.

Tepelné čerpadlo zem–voda

Tato čerpají teplo přímo ze země v okolí domu, resp. stavby, a to jedním ze dvou možných způsobů:

»» Plošné zemní kolektory – Jsou tvořené plastovými hadicemi uloženými do smyček v hloubce 1–2 m na pozemku kolem domu. Výměnu tepla mezi zemí a tepelným čerpadlem zajišťuje nemrznoucí směs, která cirkuluje v okruhu tvořeném těmito hadicemi. Nejvyšší tepelný výkon v tomto případě poskytnou hlinité půdy, které zadržují vodu – je to cca 40 W/m², přičemž suché písčité půdy mohou dosahovat jen hodnoty 10 W/m². V praxi se osvědčil jednoduchý vzorec, že zemní kolektor by měl mít plochu cca 2–3krát vyšší, než je obytná plocha domu.

Pro 10kW čerpadlo a průměrný odebíraný výkon 25 W/m² je potřebná plocha cca 400 m², což rozhodně není málo. I to je důvod, proč se tepelná čerpadla s plošnými zemními kolektory zřídka využívají na vytápění větších budov. Jejich výhodou je relativně jednoduchá realizace, až o 30 % vyšší účinnost v porovnání s čerpadly vzduch–voda a nízké vstupní náklady. Nevýhodou je, že zabírají velkou plochu na pozemku, pro jejich instalaci jsou nutné rozsáhlé výkopové práce, které je vhodné realizovat už při stavbě domu. Na polohu plošných zemních kolektorů je potřebné myslet i při dalších stavbách na pozemku (bazén, garáž).

»» Suchý vrt – Obsahuje potrubí ve tvaru písmene U, přes které se chladivo vede až na dno a následně se druhou větví vrací nahoru. Při této cestě se ohřívá – kapalina je v uzavřeném systému a nepřichází do styku se zeminou. Tyto vrty mívají hloubku 50–250 m, přičemž výkon na 1 m je přibližně 50 W. Výhodou tohoto řešení je stabilní výkon i při nízkých teplotách, nižší spotřeba elektřiny než u vzduchových tepelných čerpadel a bezúdržbovost řešení. Nevýhodou je nutnost vyšší investice a možné legislativní komplikace spojené s povolením na zřízení vrtu.

Účinnost a COP

V úvodu jsem uvedl, že teoretická „účinnost“ tepelného čerpadla může dosáhnout několik set procent. Ne, tepelné čerpadlo není žádné perpetuum mobile. Tato účinnost, kterou jsem záměrně dal do uvozovek, nám totiž vyjde, když dáme do poměru vynaloženou elektrickou energii a získané teplo. Protože však elektřinu na teplo přímo neměníme, ale pomocí ní ho jen přesouváme, účinnosť nemůžeme vyjádřit tímto jednoduchým poměrem.

Z tohoto důvodu se pro posuzování účinnosti tepelných čerpadel zavedl parametr COP, což je zkratka anglického výrazu Coefficient Of Performance, tedy doslova koeficient účinnosti – v praxi se zažil výraz tepelný faktor. Toto číslo je bezrozměrné, tj. nemá jednotku, neboť jde o poměr jeho tepelného výkonu a spotřeby el. energie. Čím je toto číslo vyšší, tím je čerpadlo účinnější a jeho provoz je tím pádem levnější. Běžně se pohybuje mezi 2,5 a 5; avšak mění se podle podmínek, v nichž čerpadlo pracuje.

Příklad výpočtu COP tepelného čerpadla:

• tepelný výkon: 15 kW
• elektrický příkon: 5 kW
• COP (vytápěcí faktor): 15 / 5 = 3

Porovnání dvou tepelných čerpadel:

• tepelný faktor čerpadla 1: 3
• tepelný faktor čerpadla 2: 4,5

Platí, že 4,5 > 3, takže čerpadlo 2 má o třetinu vyšší účinnost, jeho provoz tak bude o třetinu levnější, ale pozor! Porovnávat musíte COP pro stejné pracovní podmínky, protože při běžném provozu může tepelný faktor klidně kolísat mezi hodnotami 1,5–7.

Pro různé druhy tepelných čerpadel se udávají různé podmínky pro měření COP, pro typ vzduch–voda se udává COP při teplotě vzduchu 2 °C a teplotě vody na výstupu do sekundárního okruhu 35 °C, podobně pro čerpadla zem–voda je to 0 °C a 35 °C a pro čerpadla voda–voda je to 10 °C a 35 °C.

Typický zápis COP může vypadat takto:

• COP při 0 °C / 35 °C je 4,5 podle EN 14 511

EN 14 511 je norma, která určuje metodiku pro měření COP u tepelných čerpadel. Pokud výrobce udává měření na základě této normy, máte jakous-takous záruku, že si hodnoty „nevycucal“ z prstu. Pozor na starší, už neplatnou normu EN 255, která používá jinou metodiku a nezapočítává příkon pomocných součástí jako např. oběhová čerpadla, chladicí ventilátory apod. Vždy porovnávejte tepelný faktor jen podle aktuálně platné normy EN 14 511.

Účinnost tepelných čerpadel je při nižších teplotách výstupní vody vyšší. Je možné ji zvýšit také tzv. ekvitermní regulací, která bere do úvahy i vnější teplotu. Jednoduše řečeno – když je venku tepleji, ohřívá vytápěcí vodu na nižší teplotu tak, aby čerpadlo dosahovalo stále vysoké účinnosti.

Kromě tepelného faktoru COP se pro měření účinnosti tepelných čerpadel používá také tzv. sezónní tepelný faktor – zkratka SCOP. Je počítaný podle normy EN 14 825 a bere do úvahy také klimatická data pro různá podnební pásma s různým počtem vytápěcích hodin:

Hodnota SCOP je, stejně jako COP, uvedená na energetickém štítku stroje. U SCOP se ale do úvahy bere i předpokládaná tepelná ztráta budovy, kterou si však výrobci volí „od oka“, protože každá budova je jiná. Z uvedeného tedy vyplývá, že hodnoty COP i SCOP jsou jen orientační a je potřebné dimenzovat výkon tepelného čerpadla podle konkrétních podmínek použití (typ stavby, předpokládané tepelné ztráty, počet obyvatel, počet obytných místností atd.).

Vytápění, příprava teplé vody a chlazení tepelným čerpadlem

Vytápěcí tělesa

Maximální teplota výstupu vytápěcí vody z běžného tepelného čerpadla se pohybuje cca na úrovni 55–65 °C. Je to o dost méně než při běžném vytápění kotlem, který dodá klidně i 80 °C. Ideálním vytápěcím tělesem pro použití s tepelným čerpadlem je systém teplovodního podlahového vytápění. Obvykle si vystačí s teplotou jen 35–40 °C, protože teplo vyzařuje přes mnohem větší plochu než radiátor.

Může se tedy tepelné čerpadlo použít i v kombinaci s radiátory? Může, avšak mělo by jít o moderní tzv. nízkoteplotní radiátory s větší vytápěcí plochou. Tyto mají nižší teplotní spád (rozdíl mezi vstupní a výstupní teplotou), a obvykle si vystačí se vstupní teplotou na úrovni 45 °C. Myslete však i na už uvedenou účinnost tepelného čerpadla, tedy tepelný faktor. Ten je nejlepší při nižších teplotách kolem 35 °C a právě ty jsou ideální pro podlahové topení.

Pokud z nějakého důvodu nechcete nebo nemůžete vyměnit radiátory za nízkoteplotní, existuje řešení i pro vaši situaci. Jsou jím vysokoteplotní tepelná čerpadla, která využívají např. speciální vysokoteplotní kompresor a vylepšené výměníky tepla – čerpadlo od výrobce Gorenje s  max. teplotou 65 °C, nebo kaskádový systém s více kompresory a rozličnými druhy chladiva – tepelné čerpadlo Daikin Altherma s max. teplotou 80 °C. Tato dokážou vytápěcí vodu ohřát na teplotu vhodnou pro starší vytápěcí systémy, jejichž srdcem byl původně kotel, takže nebudete muset vyměnit ani jeden radiátor, ani instalovat podlahové topení.

Příprava teplé užitkové vody

Tepelné čerpadlo na vytápění domu může mít také výstup pro zásobník teplé vody. Existují však také modely určené výhradně pro ohřev teplé užitkové vody.

Chlazení tepelným čerpadlem

Nejběžnější způsob chlazení, jaký známe, je už vzpomínaná klimatizace. Ta má však více nevýhod. Tou nejhorší je, že na rozptýlení chladu je potřebné ofukovat výparník, který má malé rozměry, silným proudem vzduchu, protože ten je chlazený na velmi nízkou teplotu cca 6 °C. To je nepříjemné pro mnoho lidí a mnozí i z těch fyzicky odolnějších se už setkali s nepříjemnými následky v podobě zánětu horních dýchacích cest.

Nízká tepota způsobuje kondenzaci vodní páry na výparníku, protože se nachází pod tzv. rosným bodem okolí. Ve vnitřní klimatizační jednotce je kondenzát odváděný ven plastovou trubkou. Kondenzací vlhkosti se ale vzduch v místnosti vysušuje. Suchý vzduch škodí zdraví – vysušuje pokožku, sliznice a způsobuje kašel, zhoršuje astma a dráždí oči. Další nevýhodou je nerovnoměrné chlazení, což je problém, zejména když máte v domě více menších místností. Díky těmto nevýhodám dosahuje chlazení klimatizací účinnost pouze cca 20 % účinnosti chlazení tepelným čerpadlem a chladicími panely.

Chlazení tepelným čerpadlem může probíhat ve dvou režimech:

»» Pasivní chlazení – Tento režim je možné využít s tepelnými čerpadly typu zem–voda a voda–voda. Funguje tak, že kompresor na tepelném čerpadle je vypnutý a samotný stroj nijak nemodifikuje teplotu. Voda proudí přes chladicí panely ve stropě nebo ve stěně a ve výměníku tepelného čerpadla odevzdává teplo chladnému chladicímu médiu, které proudí přes zem, případně vodě u systému voda–voda. Toto chlazení je méně účinné než aktivní režim, avšak je energeticky minimálně náročné, protože v chodu jsou v podstatě jen oběhová čerpadla. Můžete použít také systém podlahového topení, avšak chladný vzduch se drží při zemi, na rozdíl od teplého, který je řidší a stoupá nahoru. Chlazení je potom ještě méně účinné. Teplota panelů při tomto způsobu chlazení nedosáhne úroveň rosného bodu, takže se není čeho obávat.

»» Aktivní chlazení – V tomto režimu pracuje tepelné čerpadlo v obráceném cyklu, tj. z kapaliny protékající chladicími panely odebírá teplo a odevzdává ho vzduchu, zemi nebo vodě ve studni. Aktivní chlazení je možné se všemi druhy tepelných čerpadel, konkrétní model však musí tento režim podporovat. Teplota a vlhkost jsou snímané senzory a systém je hlídá, aby teplota neklesla pod rosný bod, při kterém by se začal tvořit kondenzát. V běžných obytných místnostech se panely chladí na cca 18 °C.

Stropní nebo stěnové chlazení vychladí místnost rovnoměrněji a účinněji díky velké ploše, po které je panel rozptýlený. Stěny a strop totiž dobře akumulují teplo, a když se jednou místnost vyhřeje, je velký problém zdi vychladit jen foukáním studeného vzduchu z klimatizace. Protože při stropním chlazení neproudí vzduch, nevíří prachové a pylové částice, což je příznivější pro alergiky. Při stropním chlazení však nedochází k výměně vzduchu, je proto nutné pravidelně větrat. Teplo odebrané z místnosti můžete znovu využít a ohřát jím teplou užitkovou vodu, případně bazén.

Pokud nemůžete nainstalovat do obydlí chladicí panely, mohou vám s chlazením pomoci jednotky fan coil. Vypadají podobně jako malé ploché radiátory a obsahují tepelný výměník s ventilátorem, který rozhání chladný vzduch do místnosti. Nedělá to však až tak agresivně jako klimatizace. Protože se v nich tvoří kondenzát, musí být zajištěný i jeho odvod.  

Ohřev vody v bazénu

Pro ohřev vody v bazénu se vyrábějí speciální tepelná čerpadla vzduch–voda. Velikostí a vzhledem jsou téměř identická s vnějšími jednotkami klimatizace a jejich cena začíná někde na úrovni 15 tisíc korun. Některá umožňují vodu v bazénu i ochladit. Při volbě tepelného čerpadla na ohřev vody v bazénu však myslete na to, že jde o velkou vodní plochu, která se při snížení okolní teploty rychle ochlazuje. Ohřívání bez zakrytí je často zbytečným plýtváním energií a solární plachta nebo levný solární ohřev často udělá stejnou službu za zlomek ceny.

Tepelné čerpadlo vzduch–vzduch v zimě

Tepelná čerpadla zem–voda a voda–voda se zimním provozem nemívají problém. Kolem nejrozšířenějších čerpadel vzduch–vzduch však kolují v souvislosti se zimním provozem různé mýty. Jedním z nich je, že čerpadlo pod 5 °C nefunguje. Není to pravda, kvalitní stroje od renomovaných výrobců zvládají provoz až do teplot -25 °C. Samozřejmě, tím, že čerpadlo pracuje ve zhoršených podmínkách, má také nižší účinnost a může vám připadat o něco hlučnější, protože jeho kompresor pracuje častěji na plný výkon.

S nižší účinností jdou ruku v ruce i vyšší náklady, moderní čerpadla však například při teplotě vzduchu -15 °C spotřebují stále polovinu energie, kterou by spotřeboval elektrický kotel. Také koluje mýtus, že vnější jednotka může v zimě zamrznout, protože v jejím výparníku během provozu kondenzuje voda. S tímto problémem se výrobci vyrovnali vylepšeným systémem odvodu kondenzátu a kromě toho čerpadla vzduch–vduch jsou vybavená také automatickým odmrazovacím systémem. Ten funguje tak, že na krátkou chvíli otočí pracovní cyklus a vnější výparník se ohřeje – led se rozmrazí bez toho, aby se to projevilo na interiérové teplotě.

Obavy, že s tepelným čerpadlem v zimě v domě zmrznete, také nejsou na místě. Je však možné, že váš dům nebo teplá užitková voda nebudou vyhřáté na úplně komfortní teplotu. V těch případech se osvědčila už dříve uvedená bivalentní konfigurace vytápěcího systému. U ní vám s přihříváním pomůže kotel na plyn, elektřinu nebo pevné palivo. Tepelná čerpadla jsou testovaná a úspěšně dlouhodobě funkční i v mnoha severských zemích.

Cena tepelného čerpadla a návratnost investice

Cenu těžko konkretizovat vzhledem na obrovské množství značek, modelů a typů tepelných čerpadel. Čistě pro ilustraci, např. tepelné čerpadlo vzduch–voda značky IVT s maximálním tepelným výkonem 7 kW koupíte za cenu cca 7500 eur. V ní je zahrnutý i nerezový zásobník na 190 l vody, expanzní nádoba a přídavný elektrický kotel na přitápění. Výrobci ale vyžadují i odbornou montáž pro případnou možnost uplatnění záruky, její cena však v uvedené sumě zahrnutá není. Nejnižší teoretická návratnost při dobře navrženém topném systému, jehož srdcem je tepelné čerpadlo, je 5 roků.

Při porovnávání cen musíte vytápěcí systém brát jako komplexní investici. U čerpadel typu voda–voda je nutné do ceny započítat i realizaci studní, u čerpadla zem–voda musíte zase brát do úvahy cenu výkopových prací nebo suchého vrtu. Také při vytápění plynem berte do úvahy zřízení plynové přípojky a stavbu vhodného komína.

Vyplatí se víc tepelné čerpadlo nebo kotel?

V první řadě byste neměli zapomínat na fakt, že přesně nadimenzovaný a tím pádem ekonomicky nejvýhodnější vytápěcí systém vám dokáže navrhnout jen zkušený projektant, který se zabývá vytápěcími systémy. Ten vám také dokáže spočítat ekonomické náklady a návratnost pro váš konkrétní rodinný dům, resp. jeho projekt. Každý dům má totiž jiné rozmístění místností, jiný počet obyvatel a jinou úroveň tepelných ztrát.

Nejnižší vstupní investicí jsou čerpadla vzduch–voda, jsou však cca o 30 % energeticky náročnější než další typy. Čerpadla voda–voda a zem–voda pracují s vyšší účinností i v tuhých mrazech, musíte ale brát do úvahy i dodatečné náklady spojené s jejich instalací (studně, výkopové práce pro plošný kolektor či suchý vrt). Pokud už máte v domě komín a plynovou přípojku, bude pro vás mít možná lepší návratnost plynový kotel, resp. jeho nejúčinnější verze – kondenzační kotel. Některé nízkoenergetické domy si vystačí s dobře navrženým elektrickým podlahovým vytápěním.

Nezapomínejte ani na možné státní dotace, které vám mohou urychlit návratnost investice. Tepelná čerpadla byste neměli brát jako jediné možné řešení ekologického vytápění domácnosti. V současnosti se začínají drát do popředí i jiné obnovitelné zdroje energie jako solární kolektory, fotovoltaické panely, větrné turbíny a kotle na biomasu. Na všechny uvedené způsoby získávání energie je také poskytovaná státní dotace.

Autor článku

---

---

Publikováno dne: 05.03.2019
Posledná aktualizácia: